Aspergerův syndrom u dětí: Pochopení, příznaky a podpora

Aspergerův syndrom, často vnímaný jako součást širšího autistického spektra, představuje vývojovou poruchu ovlivňující sociální interakci a komunikaci. Ačkoliv zpopularizované obrazy jako ve filmu Rain Man mohou vytvářet zkreslené představy o lidech s autismem, realita je mnohem komplexnější a individuálnější. Aspergerův syndrom se specificky vyznačuje tím, že obvykle nenarušuje řečové schopnosti či celkový rozvoj inteligence v takové míře jako jiné formy autismu. Naopak, jedinci s tímto syndromem často disponují průměrnou až nadprůměrnou inteligencí a dobrou slovní zásobou. Přesto se jejich vnímání světa a interakce s okolím liší, což může vést k nedorozuměním a pocitu odlišnosti.

Klíčové příznaky Aspergerova syndromu u dětí

Rozpoznání Aspergerova syndromu u dětí bývá často zdlouhavé, neboť jeho projevy mohou být snadno zaměňovány s "pouhou" nevychovaností či specifickými povahovými rysy. Jak popisuje matka desetiletého Lukáše, Iveta Koubková, počáteční problémy se soustředěním, potíže s dokončováním úkolů, zapomnětlivost a silná nechuť k jakýmkoli změnám byly zprvu přehlíženy. Klíčovým signálem však bylaLukášova sociální izolace a neschopnost navazovat vztahy s vrstevníky. Zatímco ostatní děti spolu komunikovaly a hrály si, Lukáš je spíše pozoroval. Pokud se do hry zapojil, často to skončilo konfliktem, neboť nedokázal řešit drobné neshody jiným způsobem než agresí. Učitelky ho vnímaly jako problémové dítě, které si dělá naschvály, a ne jako jedince s potřebou pochopení.

Typické projevy Aspergerova syndromu u dětí zahrnují:

• Potíže v sociální interakci: Děti s AS mohou mít problém navázat a udržovat přátelství, špatně rozumí neverbálním projevům (řeč těla, mimika) a mohou se zdát neobratné v konverzaci. Často preferují společnost dospělých před vrstevníky.
• Specifické komunikační vzorce: Ačkoliv mají často dobrou slovní zásobu, mohou mít potíže s pochopením humoru, ironie či sarkasmu. Jejich řeč může být formální, monologická, nebo naopak se mohou vyhýbat očnímu kontaktu.
• Omezené zájmy a rituály: Děti s AS často projevují intenzivní, až posedlé zájmy o specifická témata, kterým se věnují do hloubky. lpí na rutině a předvídatelnosti, jakékoli změny je mohou výrazně znepokojit.
• Senzorická přecitlivělost: Mohou být extrémně citlivé na určité podněty, jako jsou hlasité zvuky, ostré světlo, specifické textury oblečení nebo jídla.
• Motorické zvláštnosti: Někdy se objevuje pohybová neobratnost, potíže s jemnou motorikou (psaní, kreslení) nebo specifické stereotypní pohyby.
• Problémy s vyjadřováním emocí: Mohou mít potíže rozpoznat a adekvátně vyjádřit své vlastní emoce, nebo naopak reagovat nepřiměřeně.

Aspergerův syndrom vs. Autismus: Klíčové rozdíly

Je důležité si uvědomit, že Aspergerův syndrom spadá pod poruchy autistického spektra (PAS). Hlavní rozdíl spočívá v tom, že jedinci s AS obvykle nemají významné problémy s řečí nebo mentálním vývojem, což je na rozdíl od některých jiných forem autismu. Zatímco lidé s klasičtější formou autismu mohou mít výrazně omezené komunikační schopnosti, lidé s Aspergerovým syndromem často ovládají jazyk na úrovni svých vrstevníků, a dokonce ho mohou používat velmi pokročile. Psycholožka Marcela Vojířová zdůrazňuje, že zevšeobecňování v oblasti autismu je nemyslitelné; každé dítě je jedinečné.

Diagnostika a příčiny

Příčiny Aspergerova syndromu nejsou dodnes plně objasněny, nicméně se předpokládá komplexní souhra genetických a environmentálních faktorů, které ovlivňují vývoj mozku. Ačkoli se syndrom projevuje již v raném dětství, diagnóza často přichází až ve školním věku, kdy se projevy stávají zřetelnějšími. Odborníci se domnívají, že nárůst diagnostikace souvisí s větší informovaností a přesnějšími diagnostickými kritérii. Hans Asperger, vídeňský pediatr, po němž byl syndrom pojmenován, popsal podobné rysy již v polovině 20. století. Děti s AS jsou častěji chlapci, a to v poměru zhruba 3:1 až 4:1.

Podpora a terapie

Aspergerův syndrom je celoživotní stav a neexistuje pro něj "lék". Cílem terapie je pomoci jedinci lépe se orientovat ve světě, rozvíjet sociální a komunikační dovednosti a minimalizovat dopady syndromu na každodenní život. Zásadní je pochopení a adaptace okolí, zejména rodiny a školy.

Mezi osvědčené postupy patří:

• Kognitivně-behaviorální terapie (KBT): Pomáhá jedincům rozpoznat a změnit negativní vzorce myšlení a chování.
• Sociální dovednostní trénink: Zaměřuje se na nácvik konkrétních sociálních dovedností, jako je navazování očního kontaktu, vedení konverzace nebo porozumění sociálním signálům.
• Terapie chování a komunikace: Poskytuje rodičům a pečovatelům nástroje pro efektivní komunikaci a zvládání specifických projevů chování.
• Léková terapie: Medikamenty se primárně nepoužívají k léčbě samotného Aspergerova syndromu, ale mohou pomoci zmírnit přidružené symptomy, jako je úzkost, deprese nebo poruchy spánku. V některých případech mohou být využita i stimulační léčiva při souběžné ADHD.

Iveta Koubková sdílí pozitivní zkušenost s přesunem Lukáše do nové školy a s podporou osobního asistenta. Tyto změny vedly k výraznému zlepšení jeho školního prospěchu a celkového psychického stavu. Lituje pouze toho, že nehledala odbornou pomoc dříve, čímž zbytečně prodloužila Lukášovo utrpení s možnou šikanou.

Pochopení a empatie ze strany okolí jsou klíčové pro to, aby jedinci s Aspergerovým syndromem mohli naplno rozvinout svůj potenciál a vést plnohodnotný život. Je nezbytné vytvořit prostředí, které respektuje jejich jedinečnost a poskytuje jim potřebnou podporu.