Bitva u Gettysburgu: Krvavý Zlom v Americké Občanské Válce

Ve dnech 1. až 3. července 1863 se poblíž pensylvánského městečka Gettysburg odehrálo střetnutí, které je dodnes považováno za největší a nejkrvavější bitvu, jež kdy proběhla na území Spojených států. Byla to událost plná dramatických zvratů, mimořádného hrdinství i neuvěřitelných ztrát, jež zásadně ovlivnila další směřování americké občanské války, známé též jako válka Severu proti Jihu. Pro armádu Konfederace pod vedením generála Roberta E. Leeho představovala poslední velkou ofenzivu na severní území a pro Unii zase šanci zvrátit nepříznivý vývoj konfliktu.

Na pozadí konfliktu: Proč právě Gettysburg?

V létě roku 1863 se síly Konfederace nacházely v ofenzivní náladě. Generál Robert E. Lee, jeden z nejrespektovanějších vojenských stratégů své doby, se rozhodl provést odvážnou invazi na severní území. Jeho cílem bylo nejen získat tolik potřebné zásoby pro své vojsko, ale především vyvinout tlak na vládu Unie, možná dokonce donutit Abrahama Lincolna k vyjednávání, a hlavně získat mezinárodní uznání pro Konfederaci od evropských mocností, jako je Velká Británie a Francie. Lee doufal, že vítězství na severní půdě by mohlo zlomit morálku Unie a přinést rychlý konec války.

Osud však tomu chtěl jinak. Armáda Unie, známá jako Potomacká armáda, čerstvě pod velením generálmajora George G. Meadeho (jmenovaného pouhé tři dny před bitvou), byla v patách Leeho silám. K neplánovanému střetnutí došlo zcela náhodou - jižanští vojáci hledali zásoby, zejména boty, v Gettysburgu. Ačkoli se zpočátku jednalo o izolované šarvátky, brzy se ukázalo, že se schyluje k něčemu mnohem většímu.

Den první: Chaos a strategické ústupy

Ráno 1. července se předvoj obou armád střetl přímo u Gettysburgu. Navzdory počátečnímu úspěchu Konfederace, která dokázala zahnat unijní jednotky přes město na jih, se situace pro Sever začala zlepšovat. Zatímco v ulicích Gettysburgu panoval zmatek a mnoho unijních vojáků padlo do zajetí, posily Unie se rychle blížily a zaujaly klíčové strategické pozice na pahorcích jižně od města, především na Cemetery Ridge a Cemetery Hill. Tyto vyvýšené pozice se staly páteří obranné linie Unie a ukázaly se jako klíčové pro další průběh bitvy.

Den druhý: Epicentrum bojů a hrdinství u Little Round Top

Druhý den bitvy přinesl ty nejintenzivnější boje. Generál Lee se rozhodl prolomit obrannou linii Unie masivním útokem na obě křídla. Boje zuřily na mnoha místech, včetně Pekelné díry (Devil's Den), Pšeničného pole (Wheatfield) a Broskvového sadu (Peach Orchard), ale možná nejikoničtější a nejzásadnější střet se odehrál u skalnatého pahorku Little Round Top. Tato strategicky významná vyvýšenina tvořila nejkrajnější levé křídlo armády Unie.

Obranu Little Round Topu dostal za úkol plukovník Joshua L. Chamberlain a jeho 20. mainsý pěší pluk. S vědomím, že ztráta tohoto bodu by mohla znamenat kolaps celé unijní linie, čelil Chamberlain opakovaným a zuřivým útokům alabamských pluků. Munice rychle ubývala, ztráty narůstaly a situace se zdála beznadějná. V momentě, kdy se zdálo, že obrana nemůže déle vydržet, učinil plukovník Chamberlain odvážné a nečekané rozhodnutí.

„Když už nám docházely náboje a nepřítel se dral vpřed, vydal jsem rozkaz k útoku bajonety. Byla to zoufalá, ale jediná možnost, jak splnit rozkaz a udržet pozici. Ta zteč z kopce zaskočila Jižany natolik, že se dali na úprk.'

Tato šokující bajonetová zteč, vedená přímo z kopce dolů proti útočícím konfederačním vojskům, zcela překvapila nepřítele, který se v panice rozprchl. Boj o Little Round Top byl vyhrán a plukovník Chamberlain si za své hrdinství a nezlomnou vůli vysloužil nejvyšší americké vojenské vyznamenání - Medal of Honor.

Den třetí: Pickettův útok a konec iluzí

Vrcholem bitvy byl 3. červenec a monumentální, leč katastrofální útok známý jako Pickettův útok. Generál Lee, navzdory varováním svých podřízených, trval na čelním útoku na střed unijní linie na Cemetery Ridge. Po hodinu a půl trvající masivní dělostřelecké palbě, do níž bylo vypáleno přes 55 000 dělostřeleckých granátů, vyrazilo do otevřené dvoukilometrové pláně přes 11 000 mužů Konfederace pod velením generálmajora George E. Pickettea.

Postupovali s neuvěřitelnou odvahou, rychlostí sto až sto deset kroků za minutu, pod rozvinutými prapory, přímo do smrtonosné palby unijních pušek a děl. Každý metr postupu stál Konfederaci životy a zraněné. Když se prořídlé jednotky dostaly na úpatí Cemetery Ridge a k unijní kamenné zídce, spustila na ně děla skrytá za obranou kartáčovou palbu z bezprostřední blízkosti. Masakr byl nepředstavitelný. Mnoho generálů Konfederace padlo, včetně generála Richarda B. Garnetta a Lewise A. Armisteada, který zemřel v nejvzdálenějším bodě průlomu, známém jako "The High Water Mark of the Confederacy".

Přestože se na několika místech Jižanům podařilo na okamžik prorazit unijní linii, konsolidovaná obrana a protiútoky na křídlech nakonec útok odrazily. Pickettův útok skončil drtivým fiaskem. Z původních 11 000 mužů se do výchozích pozic vrátilo jen něco málo přes 5 000. Tato oběť byla marná.

Důsledky bitvy: Cena vítězství a zlom v dějinách

Bitva u Gettysburgu byla bezprecedentní jatka. Na obou stranách padlo, bylo zraněno, zajato nebo pohřešováno shodně něco přes 23 000 vojáků, což činí celkem přes 46 000 obětí. Generál Robert E. Lee si uvědomil rozsah své porážky a 4. července začal s ústupem zpět na jih.

Tato bitva měla rozhodující vliv na další průběh americké občanské války. Jižané ztratili poslední reálnou šanci na uznání Konfederace ze strany Velké Británie a Francie. Už nikdy se jim nepodařilo v takové síle proniknout na území Severu. Bitva u Gettysburgu se tak stala nejen nejkrvavějším vojenským střetnutím na americkém kontinentě, ale především zlomovým bodem, který předznamenal konečné vítězství Unie a zrušení otroctví. Její odkaz žije dodnes jako připomínka obrovské ceny svobody a jednoty národa.